Piju jednu kávu za druhou
za duhou půjdu s tuhou touhou
tou houpavou plavou travou
v níž plavou vážky něžné
jenž mne potěší.
Po dešti vzduch je jak křišťál
na dřišťál černolistý vrabčák přistál.
Dostal snídani
aby lítání mu šlo snáze.
Na břehu hráze starý větrolam
s praskotem vzdoruje ranním tmám.
Znám houf stříbrných husích dam
stojíc u rybníka se jim vysmívám.
Tam dal jsi mi slib a polibek.
Proč dál ti v dál utíkám?
sb. Nočník, 20.3.2012
Žádné komentáře:
Okomentovat