Poděkování

Děkuji všem za přání k narozeninám:)

Hanácké slovník_písmenko K

Kerhák
mám ráda toto slovo, které pojmenovává palčivý plevel. Evokuje mi dětství, kdy naši pěstovali přehršle zeleniny, a my všichni za aspoň trochu příznivého počasí žili na zahradě. Nutně tím nemyslím "pracovali", my děti jsme si většinou jen hrály, nebo se snažily pomáhat, ale obvykle z trhání ovoce, vyvážení hnoja králékom, nebo jiných činností byla zábavná hra.
Trhání kerháku byla ale práce úplně, jak tetička říkávala, na drek. Nikdy ho totiž doopravdy nevytrháš. Kerhák je všady. Je horším bráchou ameriky. Amerika se lépe trhá. Peťour navíc oproti kerháku kvete jemnými žlutými kvítky, žel ani do vázy to není. Je to tak akorát slípkám na zobkání.

Kabrňák
no, když jsme byly šikovný, například u toho trhání plevele, řekli nám, že jsme kabrňáci. Mám představu že takový kabrňák je přechod mezi brňákem a  kapustňákem. Zkrátka když se překonáš a zvládneš něco, tak jseš machr, neboli kabrňák.

Vyser se na hormonální antikoncepci! aneb Zpověď

Kdysi, to mi bylo osmnáct let, jsem byla poprvé u gynekologa. Předepsal mi jakési tabletky, nevěděla jsem na co, ale jelikož jsem nedávno prodělala nemoc spojenou s podvýživou, domnívala jsem se že jsou na to.
Asi po třech letech jsem začala chodit s klukem, a tak brát nějakou, v současnosti běžnou, neškodnou, antikoncepci, bylo nasnadě. Jaké ale bylo mé překvapení, když mi gynekolog sdělil, že hormonální antik. už beru dávno.
Asi po dalším roce mi už tabletky nedělaly dobře, MUDr. mi napsal jiné, pak další, ale po všem mi bylo na zvracení, i po náplastech Evra. Lékař mi tedy začal jednou za čtvrt roku injekčně aplikovat koňskou dávku hormonů. Nechci zacházet do detailů, ale to, co mívá žena pět dní v měsíci, jsem měla pernamentně asi půl roku. Jiná možnost nebyla, a já bohužel tenkrát po ratolestech netoužila a chtěla si jen užívat.
Injekční preparát jsem užívala víc jako čtyři roky. Mezitím jsem přestoupila k jiném ženskému lékaři. Ten mě osvítil, protože mi řekl, že mám alergickou reakci na estrogeny a jediná antikoncepce co mohu užívat, působí na mé tělo velmi neblaze, protože jsem přibrala více jak dvacet pět kilo.
Musím podotknout, že se celou dobu nepřejídám a pravidelně cvičím.
Kvůli antikoncepci jsem první zamilovaná léta s přítelem prožila jako nateklá, věčně nasraná fůrie, která prožívala hormonální bouři a milostné hrátky byly kuriózně tím posledním, co bych chtěla. Teď jsem v pohodě, ale přítel asi nemá dost fantazie vidět v devadesátikilové ženské přitažlivou amazonku.
Třicítka mi klepe na dveře, ale já mám pocit, že jsem si nic neužila.

Věřím ale že chroupání mrkve, každodenní sport a mocný čaroděj Čas zapracujou.

Se vší úctou a od srdce Ti říkám: VYSER SE na antikoncepci!

Tanečník

Jak jsem dnes seděla v práci, uvědomila jsem si, že každý den, asi kolem půl třetí, se u mě objevuje určitý nervový třes. Dalo by se to specifikovat jako houpání se v rytmu hudby, a to i když mi v práci hudba nehraje.Vždycky to trvá jen asi deset minut, ale stojí to za to.

Náhodní kolemjdoucí se začnou nádherně houpat se mnou.

Na recepci je to věc -řekněme, vítaná a osvěžující, co ale takový kominík? Ten se moc pohupovat nemůže, hned by se sroloval ze střechy na ulici. Na jeho pracovišti by tanec vyděsil okolí dojmem epileptického záchvatu, či jiné zdravotní indispozice. Co ale takový kuchař? Myslím, že ten se může u plotny kroutit až do sytosti.A možná i po sytosti, když se nají. Takový tančící kuchař by byl hezká šou.

Řidič autobusu při práci tančit nemůže, což považuji za nestoudnou diskriminaci.

A co takhle kardiochirurg? Střihnout si valčík u šití je dobrý nápad. Šije steh -ladně tam, ladně zpět.

Vidím myslivce, jak tančí na posedu, a s ním i stádo tančících srn a zvěře.

Všichni tancují! I kuchař, i kominík, i chirurg. Řidič autobusu si podupává do taktu nohou na plynu!

Tanči i ty!

Rohož

Dnes ráno jsem, jako obvykle, zaspala. Glumi tedy snídala beze mne, ani jí to nevadilo. Zatímco hltala konzervu, já celou dobu stála u skříně s pocitem, že nemám co na sebe. Jelikož už nebyl čas jít po pěkné ale delší cestě, musela jsem čvachtat přes pole. Kroky jsem měla těžké, vratké, jak mi hnědá břečka ulpívala na patách, ale i přesto jsem autobus stihla. Dokonce jsem ještě před vstupem do housenky stihla své bahňáky otřít v trávě.

Jenže.

Přišla jsem do práce , a jako každý den se přezula do polobotky. Blátivky jsem taky tradičně kopla pod stůl. Zanedlouho přišel pán z Loriky. Každých čtrnáct dní nám mění rohož u dveří. Po několika zdvořilostních frázích mi povídá:“dnes vám sem někdo přišel v pěkně zaprasených bagančatech.“

Když přebíral potvrzený dodací list, dodal “Jako kdyby přišel z pole.“

Zvěrolékař

Dnes jsme si s Gluminkou vyjely na náš první výlet. Jely jsme k panu doktorovi se špinavýma ušima. Jet veřejnou dopravou, v ruce přepravní box pro zvířata, je velmi zábavné, ale jen za podmínky, že se zvíře na chvíli nechová jako zvíře, ale jako dáma či gentleman.

Jak už jsem se zmínila, Glumi velká dáma je! Během jízdy sice několikrát mňoukla, ale když jsem jí odpověděla, přestala. Na cestování s krabicí je zábavné to, že vám do ní každý s pousmáním nakukuje. Nemyslela jsem si, že abych vykouzlila úsměv na tvářích lidí bez rozdílu věku či pohlaví, postačí projít se po městě s přepravkou.

Toto dokonale funguje i když vezete přepravku prázdnou, tehdy milý úsměv dotyčného ale brzy přejde v rozčarování.

Milá Gluminka se chovala jako pravá dáma. Ba dokonce při aplikaci pálivé injekce nekvílela, jako kdysi Felix. Když jsem se ale na ni zadívala, viděla jsem, jak je smutná a jak jí tečou slzy.

Vydrž! Zase budeš mít zdravá ouška!

Tulivá

Rozhodla jsem se, že sem budu umisťovat moje fejetonky, hloupé historky a rozpustilá povídání, napsaná v období září loňského roku až června letoška. Občas sem možná vložím a něco soudobého, s ohledem na aktuální stav básnického střeva či ostatního uměleckého ústrojí.

Tulivá

Včera jsem měla k večeři dušenou zeleninu. Glumi si dala taky! Glumi je vůbec kočka nenáročná na údržbu. Před několika dny dokonce snědla zbytek bramborové kaše. Ale večer mně trochu potrápila. Když nasytí svoje balonkovité bříško popadne ji tulivá nálada. Bohužel až tak moc tulivá, že se po bytě nedá udělat jediný krok, kterým by nebyla zasažena. Tu jí šlápnu na ocásek, tu ji podeberu pod břichem a nechtě odkopnu do dáli.. Navíc má takový nešvar, že se o všechno tře. Takže otevřít časopis lze, ale listovat jím už nejde. Koťátko se otírá čumáčkem o každou pohybující se stránku, že nejenže nemám šanci si ji přečíst, ale dokonce nemám možnost si ji přečíst ani později, protože je zmuchlaná. Tímto procesem se z mých časopisů postupně stávají papírové koule, při troše fantazie i květiny. Pro jejich tvar je však nelze uchovávat v knihovně. Tak přemýšlím o tom, že ke stropu umístím jakousi „síť“, na kterou je všechny zavěsím.  

Autumn adonis

Vkládám báseň, která se, myslím, bezvadně hodí k současnému počasí.

Autumn adonis

Jen trocha studeného čaje k tvým rtům přilne se
barvivo z listí mlha saje
zimu přinese.

Dnes v hnědém kabátě přicházíš
jemné vlasy větrem vlají
na teplé počasí nesázíš
rudé ohně v nitru plají.

Vzbudil tě před ránem holubí zpěv
pak v zamyšlení jsi u okna stál
nalouskals ořechy, u krbu lev
přesmutný déšť nám k tomu píseň hrál.

Věčně tu bíle kvetou
kopretiny v hnědé váze
prsty se horké spletou
nastala poslední fráze.

V nešťastných očích žije plamen
tvář je v křovině schována
není nic pro mne vůně ramen
srdce jsou k sobě kována.