pátek 7. prosince 2012

Jsem silná lvice



Jsem silná lvice
proti nikdy více nepodlehnu tvým očím
a nelehnu si před tebe na záda.

Nerada jsem že ráda tě mám
pokloněna až po kolena pokolení
tmám se vysmívám
úsměv mi usnul s bodnutím meče
v kleče.

Až dohrají zvuky houslí
který skously moji nerozhodnost
půjdu pod most hýčkat si
svou přednost.
Před tebe ji přednesu
zamotanou v kolesu znechucenosti
která hostí nahé hosty orgií.
Zase se opiji.

Šaty z řešetláku
vůně máku vlčího
zvlčí houf sem zanesených
orosených čel.
Kanýr měl na pravém místě.
Jistě.

Nezkrotný můj kožich
v rozích osamocenosti domu
k tomu přispělo a zapělo pětkrát
ptáče usedavého pláče.
Dva chomáče mých vlasů
do atlasu zavři.
Bratři souputníci
zavřeli mě do klece.
Na petlici.




Sb. Oblek z oblak, 5.12.2012
částečně inspirováno skladbou B. Poledourise - The Orgy

pondělí 26. listopadu 2012

Nedělní bábovka



Mám ráda nedělní odpoledne, ke kterému patří šálek kávy a k němu něco dobrého. Tuto neděli jsem vstala brzy, a mimo jiné činnosti upekla bábovku. Bábovkovou formu nemám, postačil mi ale plechový kastrolek.







Znám jednoduchý recept, který jsem vyčetla z Hrníčkové kuchařky. Recept zní: 2 hrnky mouky, hrnek cukru, 1 kypřící prášek, 3 vejce, hrnek mléka, půl hrnku oleje. Peču při cca 160-180 stupních.






Přeji hodně zábavy při pečení a mnoho dobré chuti při pozenení nad výsledkem práce. (A samozřejmě nejlépe ve společnosti milých a zábavných lidí.)

Krásné téměř předvánoční dny!
Jiřinka Mignonka














čtvrtek 22. listopadu 2012

Příběh fotografie - Lev




Probírám se tak starými fotkami a narazila jsem na tuhle. Nevím, který to byl rok, asi 2005 nebo 6.
Byli jsme s přítelem na výletě na Pálavě. Příroda byla krásná, v přívětivém větru poletovali otakárkové fenykloví. Já fotila jako o život, běhala za motýly, prostě krásně strávený den.
Na jedné planině podobné savaně mě napadlo vytvořit fotku lva.
Po krátkém přemlouvání přítel svolil a začal pózovat. Přesně si vybavuji ten bezva pocit, kdy jsem dávala podněty a povely typu: "Zařvi, no pořádně, neboj se, přikrč se, opři se do toho".
Ohromně mě to bavilo. Ještě větší sranda nastala, když se opodál objevili nějací lidé. Přítel se ale styděl a už nechtěl spolupracovat, zato mě, skrytého exhibicionistu, to neodradilo, spíš inspirovalo.
Teď zpětně se zamýšlím nad tím, že by mě taková práce bavila. Je to určitě kumšt a kus pořádné práce, ale také ohromná psina.
Přeju si do budoucna mnoho podobných zážitků a výtvorů.

Těším se na víkend, vyrazím ven a možná narazím na podobnou příležitost.

Krásný podzim
Jirinka Mignonka

středa 21. listopadu 2012

Narodil se za mlhavého rána







Narodil se za mlhavého rána.
Vrána usedla s usedavým pláčem
na matku jeho která smáčen šátek měla.
Hřála ho teplem svého těla.

Narodil se a křičel
příčně pruhované triko na tělíčku
a mléko pije.
Možná na chviličku zlobí.
Je z totalitní doby.

Skoby na stěně nastínily dojemně
jak v domě do mě vstoupil.
Opil se předem
prochází středem města.
Je z jiného těsta.

Vměstnal se do mých žil
nektar pil ochuzen o chůzi křepčící.
Dřepčíci už ho vítají na jabloni.
Ke mně se nakloní.

Už vloni byl ke mně blíž
jako kříž na mém krku co se houpá.
Hloupá jsou rána kdy rána krvácí.
Dík krvi se koupe v oblacích.

Převrací slova.
Bělostná sova se v letu let změní
v hvězdolet snění
a prázdných kapesních váčků.
Proto pračku naplním k prasknutí.
Jsem sevřena tesknutím.

Na oslavu zrodu vodu pijem
příjem špatných vlnových šíří
míří k útesu
kde bez děsu z převisu dítko visí
oblek krysí má
vysmívá se tmám
oči mu svítí barvou medu
střeží se napít jedu který v lahvi svírá
uvařený z netopýra.

Má velkou moc a mocnou velikost
je tu host na pozemském světě
chtěl by spíš letět vstříc výzvám neohrožen žádnou mocí.

Narozené děťátko spí v temné noci.

úterý 13. listopadu 2012

Věnováno mamince



Chceš žít
a jít svou cestou statečných
na mě dých ladných nocí mráz
když sázela jsi zimostráz.

Snáz jde smazat pokušení
v rozednění když na louce kráčí
té co vlasy barvou bodláčí lesknou se
a piha jí trůní na nose.

Zvolila si nelehkou cestu
městu otočit se zády
do nálady bojové se ponořit
pokořit své meze
teze vyvrátit
naděje neztratit.

Z trati přinesla kytku z remízku
na blízku se zdálo
že málo má v šedi očí.
Noviny do kamen stočí.

Sto dní s tou toužebnou dálkou v hlavě
hravě zápasí
vytasí dýku
jako díků výraz.

S ní rázovitá krajina
na jiná místa ji vede
kde šedé stráně sníh uvítá
kde rostou okrasného zelí koryta
kde kostel stojí se stoletou lipou
stojí za vyleštěnou mosaznou pípou.

pondělí 12. listopadu 2012

O půl dvanácté








V trní se ukrývá květenství.
Jen ženství dokáže plno kuráže
podrážet nohy.
Pouhým snítkem je
a snílkem
lkem mým.
Nesním o něm
jen sním o letním svítání.

Lítám v ní.
Litánii tvé rty pijí
jako lačný králíček.
Jakoby přišel ze snu
jenom hlesnu úžasem
nad propastí pláství.

Ten žvást ví celý svět
vyprávět ti chodí
o půl dvanácté.
Jen do nás temnota stoupila
když jsem se opila.

Kropila svou hlavou záhon celou noc
bez pomoci.
Klanící se otroci v poklopci,
pochopte úchop za ucho správně!

Utopila jsem se v kávě.




17.10.2012, sb. Oblek z oblak

pátek 9. listopadu 2012

Ojíněná stráň




Nezajímám ho -
bídnýho červa hřeju na prsou.
Odnesou jen tvůj nářek.
Lháře jdeš odehnat.
Kolohnát v lidské podobě
chodí mi po domě.

Jen krása
drásá mou duši.
Vzruší se rychle
má záda jako krychle.

Střemhlav po střeše
potměšile běží
sněží mu ve vlasech
těžko popadá dech
lehce v lehu
něhu nezná.
Přesto má něžná ústa
a choulostivou dlaň.

Ojíněná stráň vítá tě náručí křehkou.
Sněm něh kouzelných
na mě dých´
je jedním z posledních
co nesedí na pozadí nové doby.

Zase se zlobí.



8.11.2012, sb. Oblek z oblak

pondělí 5. listopadu 2012

Svatomartinská kachna




Jako každý rok po dušičkách, tak i tento, přichází čas pečení svatomartinské husy. Shodou náhod (i když náhody prý neexistují), se u nás v centru Brna, v domě, který obývají tři spolubydlící, konalo pečení této lahodné voňavé pečínky. Ale abych nepředbíhala..
V pátek mi spolubydlící Kuba jen tak mimo řeč sdělil, že koupil kachnu, a že by bylo fajn, kdybych ji chtěla upéct. Svolila jsem, protože u vaření vždycky perfektně vypnu mozek a obecně si hezky odpočinu. Vzápětí jsem vyrazila do uplakaného města koupit zelí, knedlík a nějaké drobnosti. Když jsem se vrátila, Kuba mi oznámil, že kachnu už vytáhl z mrazáku a zmražený "opeřenec" nyní zaujímá čestné místo u něj v pokoji u topení.
Tak, a tímto započala celovíkendová kachní veselohra.
Zhruba v hodinových intervalech jsme se s Kubou potkávali v kuchyni, protože kachna byla přenesena tam. Zkoumavým zrakem jsme nakukovali pod pootevřený igelit a píchali do mraženého ptáka prstem, zdali už je rozmražen.
Udeřila jednadvacátá, sobotní večer vrcholil a já toužíce po nějaké zábavě, usedla v kuchyni vedle pomalu se rozmražující kachny a nalila si hořkého likéru.
Okamžik pravdy nastal.
Kachnu jsem opláchla ve vlažné vodě, položila do brutvanu (pekáče), osolila, pokmínovala, dutinu břišní vyplnila oloupanými jablíčky a přikryla alobalem. Šup do trouby. Každo půlhodinku jsem dílo zkontrolovala a podlévala.
Celým domem se začala linout omamná vůně. Ta vůně, kterou mám spojenou s Božím hodem. To taťka vždycky píkával kachničku, jejíž vůně se šířila po svátečně vyzdobeném domě, vinula se kolem vánočního stromku a možná trocha vyletěla i dveřmi ven, k psovi v boudě, ke slepicím a jiným zvířatům, dřímajícím v mrazivém třpytivém zimním večeru..
Pak jsem uvařila hrnec zelí, o jehož chuťových kvalitách mě přesvědčilo to, že do rána polovina zmizela.
Asi o jedenácté jsem uznala, že je maso hotovo, vypnula troubu a šla spát.
Ráno jsme se s Kubou shodli, že kachnička je ještě trošku tužší, a proto jsem ji dali na hodinku dopéci.
Mezitím jsme ujídali studené zelí, tedy ten zbytek, co z něho zůstalo, a povídali si o vesmíru a vůbec.
Velmi milé překvapení nastalo v momentě, kdy přišel spolubydlící Eči, s taškou několika plzeňských ležáků. Prý "něco na zapití."
Kolem poledního jsme usedli k pečínce a lahodnou pochoutku zapili vychlazeným plzeňským.
Nezbývá mi než konstatovat, že jako spolubydlící máme dokonale rozdělené role.

Nakonec děkuji strýčkovi a taťkovi za sdělení recepisu na pečení. Bez jejich moudrých rad by kachnička dopadla bůhví jak.

Poznámka na konec: foto dokumentaci jsem nestihla. To bych musela vyměnit lžíci za fotoaparát a i když mám ráda krásné fotografie, někdy je mi milejší plný žaludek...

Dobrou chuť vám všem, nejen ke svatomartinskému pečení, a krásný podzim.

úterý 30. října 2012

Město hříchu





Město hříchu
pýchu svou spolklo rázem
zimostrázem pokrytá stráň
zlíbám tě na něžnou skráň.

Jsi nastuzen
souzen k bezedné touze
kroužíš pouze kolem mých boků
roků pár
v ústech suchopár.

Vášeň višňového vína
do klína mého padla
krajkového prádla hebkost
ve vlastním domě je host.

Kráčí po pavlači
naznačí že půjde o dům dál
v duši plál zmatek vnitřní
bezduchost v nich ční.

Odešel s posledním vzdechem
všechen jeho něhou sycen
hlas osvícen žárem
málem horečným.
Je konečným přístavem
při starém mě nechá
a střecha střemhlav padá.

Mám polonahá záda.




29.10.2012, sb. Oblek z oblak

čtvrtek 25. října 2012

K mým narozeninám



K mým narozeninám bych si dnes přála
odolnost a sílu větší než skála
trpělivost ruku v ruce s vytrvalostí
ke zkouškám mít s jistotou dostatek znalostí
být tolerantní a milá vždy a všude
mít jasné hezké oči a rty rudé
umět se rozhodnout, odvahu mít
ze začarovaného kruhu vystoupit
mít odhad na lidi a věci předvídat
s lidmi co si stále stěžují se nevídat
v každé trampotě vidět legraci
samé fajn lidi potkávat při práci.
K narozeninám si dneska přeju
ať se na svět více směju
ať umím rozeznat pravdu a vždy ji ctím
ať se na chvíli každý den zastavím
přeju si pár dobrých přátel po boku
aby mi bylo stále do skoku
ať miluju toho kdo bude se mnou růst
kdo mi bude brát slova a jíst rosu z úst
ať moje tělo pracuje jak mašina
ať mi stále něco hezkého začíná
přeju si krásné zdravé vlasy
a ať nám všem nadejdou dobré časy.

úterý 4. září 2012

Z úst mi blaženě roste








Veď mě teď hned
kde jako med je hněď
tvých očí.

Na kolotoči se proháním
pohaním tvou slabou stránku
a položím ji na znak

Je to zázrak že moje ruce k tvým připoutány
klokotání potoka v uších máš
nevnímáš nic než toho spojení sladkost
a velkou radost.

Mám dost a ještě více
toho, že líce moje barvou hrají
když tají tvá ústa ta slova.
Chci znova se v nich utopit
slyšet vyslovit
že máš mě rád.

Kolíbat se v tvém náručí mi zaručí bleděmodrý spánek
a vánek září v záři zářijového rána
Já ve tvé peřině zamotána.

Tu nahé koleno prozradí
že halí mě jen šlahoun kapradí.
Poradí mi ústa z malin zrozená
kdy zrosená nemám hledat slova v tmách.

Z úst mi blaženě roste tvoje jméno v ozvěnách.




3.9.2012, sb. Je mi ctí že Vám můžu tykat, pane kocoure

úterý 10. července 2012

Ve tvém stínu jako hřích




Mám pocit že se utopím
utopií
už to piji.
Pravda je krutá
že zutá jdu po uhlících
po ulicích
plačící.

Platící jsem
tvář zakrytou ubrusem od marmelády.
Mají rády tebe
tvé srdce a všechno tvoje
i tvou zlobu a jiné hnoje
i znoje

Zlo je v tobě
a malichernost s malým chvostem.
Dost bylo zlostem!
Okolnostem podléháš
dole máš svůj pokoj a cigaretu
a klid.
Co mám dělat
když lapena jsem do tenat
a nemůžu bez tebe být?

Máš nejněžnější oči na světě
na paletě malíře je to med
který ve víře spící
jíš z talíře lžící.

Jsi spící král
a můj pán je žal
ve stínu lampy se komíhal
samý tvar a novotvar
a tvář.
Je žhář zmítaný žárem
s málem se spokojíš
ochoříš.
Uchopíš moji tvář dlaněmi
pak němý mě zlíbáš
skrýváš čelo od sazí.
Odchází nahý
byl drahý.

Zbyl jen pahýl uschlého stromu.
Chci smát se tomu.
Komu uchýlím se v náručí?
I král učí se střelbě
tak střel mě od pasu
nenesu známky zápasu.
Vzdávám se!
Pod pasem kopretiny
to jsou moje stíny
líný jsi je na mně zanechal.
Utíkám znovu v dál.
Kdo líbal kolíbán?

Jenom jeho ústa
tůň to hustá vzrůstá v rákosí
od ucha okusí
sladkost
a hloupost černé tmy.

Pro letmý jejich letní polibek
sto mil bych běžela
a zželelo se ti
mého prokletí.
Dojetím bych běžela ve žloutnoucím hávu
celou velkou slávu
po právu bych smetla.

Potom vzkvetla sama bych
ve tvém stínu jako hřích.




9.7.2012
Sbírka: Je mi ctí, že Vám můžu tykat, pane kocoure.


úterý 3. července 2012

V hrnci utopenci






Chybíš mi
a dítě ve mně stůně
vůně tvých vlasů ho dojímá
vzpomíná na svůj minulý život.

Příchod tvého já přivítám spoutaná
ústa má u sta zlatých sluncí
v hrnci
utopenci.

Jsou kyselí
od zelí
odlezli od zla-li zelený žáby.
tančí na ska
v poušti Nazca.

Odtud tam tudy
hráli na dudy
dva chudáci legraci neznali
tak hráli do svítání
písničku klokaní ke lkaní
bez ptaní.

Ptačí denní pění věnuje ti věno
a vědro plné pěny na čištění koberce
plného chlupů ze štěněte.

Ten se nesplete
ví kde má víko
a mlíko v orosený sklenici.
Z lednice jepici lapil spolubydlící hřmotně.

Potmě je mi smutně
žes mi pusu nevlepil
jen v představách ji uštědřil štědře
a daroval
a radoval se.
Celé sele pase
v lese.

Spásá krásu v pásu zeleného obilí
oblíbili si ho ti
kdo z nebe možná přiletí.

Kuřeti u řiti kouřiti zdrávo není.
budu šít v poledne na koleni
je to nabíledni
na bílém dni
dlí lední medvědi.

Mají odpovědi.




5.6.2012
sbírka Je mi ctí, že Vám můžu tykat, pane kocoure


středa 27. června 2012

Položím se do milosrdné náruče spánku



Položím se do milosrdné náruče spánku
kde ve tvých vlasech tymián voní
jen možná pro ni, tu kterou dosud nepoznal
hedvábný šátek odhodil opodál.

Jak na bál půlnoční oblékl se
klusem běžel vstříc černým koním
cloním hvězdnému jasu abys nezahléd´
že v obilí je stvořen zvláštní květ.

Smět na chvíli se položit tak
a jak pták v objetí peří
být ten co věří pohádce o kráse
kdy zlo nakonec zdolá se.

Jsi ďábelský
kouzlo v tobě skví se
v jemné vlnce rtů
kartu divokou jsem sejmula
a smutné skóre je nula.

Ponořím se do láskyplné náruče spánku
tam v mých vlasech voní tymián
už tady pán není
jen pokolení mučedníků
co místo srdce v ruce drží dýku.

Jen lásce dveře otvírám.
Ve své zlobě tak zůstaneš sám.


25.6.2012

úterý 19. června 2012

Velká miska jahod



Ne náhodou jsem super stěna
bílým akrylem nahozená náhodně
velká miska jahod mně lahodně
potěšila.

Potmě žila jedna myška
kterou děsila obří výška
nového věžáku v Brnu.

I já s ní trnu
díky trnu tomu v oku
v okapi.

Už nesedím na kanapi
už neháčkuju myším bačkůrky
ani okurky nekrouhám
ruku hebkou mám
směji se myším
směji se tmám
ušklebuji se i vám.

Jahody dojídám.

pondělí 18. června 2012

Ponořím se do tvých očí

Ponořím se do tvých očí
a zemřu navždycky
vesnický přízvuk máš
klopýtáš
a nechceš přijmout pomoc.

To moc tě trápí nouze
pouze kůrku chleba mít
ve vodě se utopit
s tebou shnít nechci.


Ačkoliv rehci si hnízdo staví v prázdným křídle střechoví
ne shovívavý-poloslepý jsi svou zlobou
dobou přísnosti nazýváš tento čas
třebaže můj vlas a nahé tělo
s tebou zpívat chce.

Spodnice moje z krajky černé
věrné srdce dál slibovat chce tobě
že ve hrobě sejdem se
i když sejdem sobě nyní z očí.
Jsi netopýr noční.

Tvoje oči, ty nejněžnější na světě
nikdy nebudou mý
protože spíše než slunce polední
vzývají temnotu.

Ne, jemno tu vládnout s tebou nebude
mé rudé rty usnou navždycky
nelidský jsi za pačesy
zahýbal kolesy nesmiřitelnosti.

Srdce mi bije až do krku když slyším že jdeš
nevzhlédneš ale ke mně zlobou zaslepen
ni lepé děvy které klopí oči skromně
nevzbudí v tobě sílu bojovat o mně.

čtvrtek 14. června 2012

Mne mně




Udeří do dveří
až poštovní schránka svým kovovím
odpoví křehkosti mé schránky
kde v šedém svetru a ramenem ven
kráčel jsi ven otráven.

Něco se děje
nevím zda rdousíš pod proudem tekoucí vody svazek mrkví.
Jen mrtvý ví
kde kotví tvý
lodi.

Shodí z ní korozní ukotvení
tak náhle
že táhle písknu jako pískomil z písku
na slanisku.

Je vně
mně mne kolem kolene.
Vše dožene.
A mně k slzám.

Mlsám je.
Do háje!



13.6.2012

čtvrtek 7. června 2012

Trojbarevná kočka







Mám pocit že budu psát
akorát dnes.
Na kalhotách s žakárovým vzorem
proběhla dvorem trojbarevná kočka.

Dočkám se sklenky vodky
z fotky směješ se
jako po pěšině tiše
mi píše barvou na záda.
Ve tvaru hada plejáda hvězdokup.
Jako hňup si připadáš
nejsi náš.
běsy máš
v hlavě.

Hravě hrají na housle
nahou slečnu ve sledu důsledků
oblékají do oblak.
Ve stínu stojí vlkodlak.
Zazpívá koledu.



1. 6.6.2012

čtvrtek 31. května 2012

Koriandr v čaji





Ruch okolí mě neruší
z kartuší se maskarony smějí
mé hlouposti.
Je to ke zlosti
že jsem dopadla tak snadno
na dno.

Mám sračky v hlavě
právě teď
tavíš měď
odpověď tvou slyšet chci.
Být nad věcí.

Cítím se špatně
strach mě matně zmátl
koriandr sypu do čaje.
Jsem z divné partaje.

Zde parta je lidí divných
tam i v mých vlasech je
co kdo zaseje.

Zase je veselý bezdůvodně
jde hodně cítit
ale sám necítí nic než
čeho si namátkou všimneš.
Mneš ruce
v mouce.

Konec si přivolá sám
z mrtvých vstal
klopýtal
a chtělo se mu na záchod.

Ten rachot byl hrom pouze
jak touze mojí divili se bohové
bláhové dívce se podobá
ta co myslí za oba.
Podoba její je jen stín.
Do čerta s ním!




6.5.2012


úterý 29. května 2012

Chci se vykoupat v čase




Chci se vykoupat v čase
zase
vlasů pás nás dělí.
ze setmělý ulice
pěnice vzlétla
asi se spletla.
zapletla své vlasy
v klasy zlatisté.
proč tu jste
nevím.

Jevím se se světlem denním.




17.5.2012



pondělí 28. května 2012

Panorama



Panorama
panna sama sleduje
v ledu je chycena celá
cena se zvýšila.

Přišila si na sáčko poutko
je loutkou
je sestřelená ze střechy
povzdechy odtud se linou
proláklinou.
Minou i protější stráně.

Vyspělá je a vyzpívaná
její pódium je litinová vana.






28.4.2012

pátek 27. dubna 2012

Dusno

Řeší si nějaký vnitřní konflikt
knoflík místo oka.
Vedle cvoka žít
radost uložit do růžových peřin z růží.
Spánek zruším.

Není to nic proti mně
protivně
dojemně mám dojem
že stojem na hlavě to vyřeší
ač žrát chce svou duši.
Na uších klapky má.

Není mu pomoci
je tonoucí
a já si hraju na stéblo které píská.
On ze skaliska raději skočí
a smočí se v moči zlostné.
Dusno houstne.


3.  26.4.2012

neděle 22. dubna 2012

Cloumají mnou





Cloumají mnou touhy a pochyby
proč chybí mi tak strašně
ač lačně jeho rty před minutou
líbaly mně zjihnutou?

Chci pomoct od té touhy
pro pouhý dotek vše bych dala
stála bych nahá před ním
v pokoji předním.

Řekni něco, třeba že ti chybím
líbím se ti jako slunce i noc krásná
oba nás má ve svém náručí
svírat noční královna pavoučí.

Neříkej raději ničeho
když na něco jiného než na mně
padne tvůj medový pohled zas
zmraz mne a roztřes touhou krutou
má duše je truhlou nezamknutou.



22.4.2012

pátek 20. dubna 2012

Zapleteni ve vřeteni

Proč se tak strašně trápím?
Drápy orel vytasil ze všech sil
devětsilem zdobený ortel této doby
bojoval a zlomil vaz šílené zloby.

Zlobí ho v krku
kérku pod trikem schovánu.
Za vanu se sotva schová
znova vzlétla sivá sova.

Oba jsme zapleteni ve vřeteni
ve dvoře temným ve dvojmo pletou ženy
nataženy na lavici
svetr.
A kávu mají v konvici.

Ťuhýci mávají pravicí
na souhlas.
Větry severní jim nesou hlas
až k městu.
V tom gestu je to nabíledni
zjara
na bílém dni.
V bílém domě
pláčou obě.



19.4.2012

čtvrtek 19. dubna 2012

Nevím jestli se mi něco chce

2.
Nevím jestli se mi něco chce
emoce vypršely
když jsi bdělý
vylil kýbl vody
se záplatou na prdeli.

Nevěděli že po neděli
přijde svátek.
Natek´ mu kal do bot.
Je z něj robot
na baterie.
Teda, pokud se nepoblije.

Vítr duje
tůje sklání k zemi
kde němí krtkové dřímají.
Na mou věru.
Na návštěvu chci zajít k nim.
Teď spím.


8.4.2012

úterý 17. dubna 2012

Už nikdy do toho nepůjdu

10.
Už nikdy do toho nepůjdu
jen na půdu snad.
Tam kamarád sedí a na dudy hraje.
Štěstí že tohle jenom hra je.

Sedí i leží za mřížemi
blíž je mi než dřív
kdy dříví bylo ještě syrové.
Pak přišli tvoji synové.

Nechtěl a přesto to má
ta tma už ho nečeká
když leklá ryba z rybníka
vyleká opilého poutníka.

Každá kočka projít klíčovou dírkou umí
ovládá ale i jiné umy
U umyvadla pomocí mýdla ukousne madla.
má dva fousky ještě.

Vezmu kleště
a hřebík neposedný zažije poslední úder života.
Nejsem měkkota a proto to vydržím
vypravím se k nádržím.

Pak vyprávím o právu na kávu
a páv kopav svůj hrob
carob zobal.

Opodál bodal ho špendlík v klopě
Hloupě.
Doupě z jeho pokoje je
ukončím všechny rozbroje.

15.4.2012

pondělí 16. dubna 2012

Hodiny visí na lípě

Hodiny visí na lípě.
Nejlíp je když tikají.
Z ticha jí, dívce plavovlasé
zápasí vnitřní dítě s časem.

Vlasy se vlní po ramenou.
Za kamennou zídkou sedí
šedí zajíci kteří spolu
zvolna rýsují parabolu.

Bez bolu a žalu
na žížalu šlápla náhle
ona táhle vykřikla kvůli tomu
pak vyšel komoří z komory domu.

Zajíci už dokončili práci
za zídkou kdosi lípu kácí
z hodin jenom trosky zbyly
dívku halí opar bílý.

Z oparu se život narodil
vykvetl květy třešní
rozlévá se víno mešní
začíná nová iluze dnešní.

Padá mladá do umyvadla

Padá mladá do umyvadla
zvadla brzy
vlasy od rzi.
v nouzi octla se.
Je bez octa
Bodla se o vidličku.

Povídali že jí hráli zvesela
Ze sela odjela.
Objala mladý habr.
Soused jeho listí shrábl.

Praktikábl natažen
V davu žen
ponížen byl.
Větev ulomil u lomu.
Vlasoví vzplálo mu.

Zdálo se mu že země
ze mě vyvěrá.
Dřevěná jsem bez víry
uvidím motýly.
Obejmout ten proud chci
i pažit pažemi.
Tady na zemi.


15.4.2012

čtvrtek 12. dubna 2012

Koule v kole

10.
Koule v kole jsou červené
ze mě jde.
Z celofánu mám uši
na duši mou se sápe ďábel
je Ábel i Kain
a fajn mi s ním je.

Rozlije sklenici vody
a schody zdolá jenom těžce.
Běžce imituje lehce.

A pokud je sám
dá si salám
volám, že chci taky
krmit ptáky.

Bodláky zakryl mraku stín.
Iluzím nešťastně podléhám.
Na podlahu uléhám.


Sb. Příchod na záchod, 8.4.2012

středa 11. dubna 2012

Máš ruce od čokolády

3.
Máš ruce od čokolády
už najády odháníš
nechceš blíž je mít
odhodit slunce štít.

Ve stínu lasiččina ohonu
neonu světla nemohou
s oblou oblohou snadno zápolit
na poli políbit
předsudek bez soudu zahodit.
Vstříc osudu.


8.4.2012