pátek 27. dubna 2012

Dusno

Řeší si nějaký vnitřní konflikt
knoflík místo oka.
Vedle cvoka žít
radost uložit do růžových peřin z růží.
Spánek zruším.

Není to nic proti mně
protivně
dojemně mám dojem
že stojem na hlavě to vyřeší
ač žrát chce svou duši.
Na uších klapky má.

Není mu pomoci
je tonoucí
a já si hraju na stéblo které píská.
On ze skaliska raději skočí
a smočí se v moči zlostné.
Dusno houstne.


3.  26.4.2012

neděle 22. dubna 2012

Cloumají mnou





Cloumají mnou touhy a pochyby
proč chybí mi tak strašně
ač lačně jeho rty před minutou
líbaly mně zjihnutou?

Chci pomoct od té touhy
pro pouhý dotek vše bych dala
stála bych nahá před ním
v pokoji předním.

Řekni něco, třeba že ti chybím
líbím se ti jako slunce i noc krásná
oba nás má ve svém náručí
svírat noční královna pavoučí.

Neříkej raději ničeho
když na něco jiného než na mně
padne tvůj medový pohled zas
zmraz mne a roztřes touhou krutou
má duše je truhlou nezamknutou.



22.4.2012

pátek 20. dubna 2012

Zapleteni ve vřeteni

Proč se tak strašně trápím?
Drápy orel vytasil ze všech sil
devětsilem zdobený ortel této doby
bojoval a zlomil vaz šílené zloby.

Zlobí ho v krku
kérku pod trikem schovánu.
Za vanu se sotva schová
znova vzlétla sivá sova.

Oba jsme zapleteni ve vřeteni
ve dvoře temným ve dvojmo pletou ženy
nataženy na lavici
svetr.
A kávu mají v konvici.

Ťuhýci mávají pravicí
na souhlas.
Větry severní jim nesou hlas
až k městu.
V tom gestu je to nabíledni
zjara
na bílém dni.
V bílém domě
pláčou obě.



19.4.2012

čtvrtek 19. dubna 2012

Nevím jestli se mi něco chce

2.
Nevím jestli se mi něco chce
emoce vypršely
když jsi bdělý
vylil kýbl vody
se záplatou na prdeli.

Nevěděli že po neděli
přijde svátek.
Natek´ mu kal do bot.
Je z něj robot
na baterie.
Teda, pokud se nepoblije.

Vítr duje
tůje sklání k zemi
kde němí krtkové dřímají.
Na mou věru.
Na návštěvu chci zajít k nim.
Teď spím.


8.4.2012

úterý 17. dubna 2012

Už nikdy do toho nepůjdu

10.
Už nikdy do toho nepůjdu
jen na půdu snad.
Tam kamarád sedí a na dudy hraje.
Štěstí že tohle jenom hra je.

Sedí i leží za mřížemi
blíž je mi než dřív
kdy dříví bylo ještě syrové.
Pak přišli tvoji synové.

Nechtěl a přesto to má
ta tma už ho nečeká
když leklá ryba z rybníka
vyleká opilého poutníka.

Každá kočka projít klíčovou dírkou umí
ovládá ale i jiné umy
U umyvadla pomocí mýdla ukousne madla.
má dva fousky ještě.

Vezmu kleště
a hřebík neposedný zažije poslední úder života.
Nejsem měkkota a proto to vydržím
vypravím se k nádržím.

Pak vyprávím o právu na kávu
a páv kopav svůj hrob
carob zobal.

Opodál bodal ho špendlík v klopě
Hloupě.
Doupě z jeho pokoje je
ukončím všechny rozbroje.

15.4.2012

pondělí 16. dubna 2012

Hodiny visí na lípě

Hodiny visí na lípě.
Nejlíp je když tikají.
Z ticha jí, dívce plavovlasé
zápasí vnitřní dítě s časem.

Vlasy se vlní po ramenou.
Za kamennou zídkou sedí
šedí zajíci kteří spolu
zvolna rýsují parabolu.

Bez bolu a žalu
na žížalu šlápla náhle
ona táhle vykřikla kvůli tomu
pak vyšel komoří z komory domu.

Zajíci už dokončili práci
za zídkou kdosi lípu kácí
z hodin jenom trosky zbyly
dívku halí opar bílý.

Z oparu se život narodil
vykvetl květy třešní
rozlévá se víno mešní
začíná nová iluze dnešní.

Padá mladá do umyvadla

Padá mladá do umyvadla
zvadla brzy
vlasy od rzi.
v nouzi octla se.
Je bez octa
Bodla se o vidličku.

Povídali že jí hráli zvesela
Ze sela odjela.
Objala mladý habr.
Soused jeho listí shrábl.

Praktikábl natažen
V davu žen
ponížen byl.
Větev ulomil u lomu.
Vlasoví vzplálo mu.

Zdálo se mu že země
ze mě vyvěrá.
Dřevěná jsem bez víry
uvidím motýly.
Obejmout ten proud chci
i pažit pažemi.
Tady na zemi.


15.4.2012

čtvrtek 12. dubna 2012

Koule v kole

10.
Koule v kole jsou červené
ze mě jde.
Z celofánu mám uši
na duši mou se sápe ďábel
je Ábel i Kain
a fajn mi s ním je.

Rozlije sklenici vody
a schody zdolá jenom těžce.
Běžce imituje lehce.

A pokud je sám
dá si salám
volám, že chci taky
krmit ptáky.

Bodláky zakryl mraku stín.
Iluzím nešťastně podléhám.
Na podlahu uléhám.


Sb. Příchod na záchod, 8.4.2012

středa 11. dubna 2012

Máš ruce od čokolády

3.
Máš ruce od čokolády
už najády odháníš
nechceš blíž je mít
odhodit slunce štít.

Ve stínu lasiččina ohonu
neonu světla nemohou
s oblou oblohou snadno zápolit
na poli políbit
předsudek bez soudu zahodit.
Vstříc osudu.


8.4.2012