Minulou sobotu jsme byli na divadelním představení. Rozhodli jsme se tam jet až na cestě tam.
Byla to, jestli jsem to správně pochopila, satira na lidské touhy s trochu antimilitaristickým podtextem. Děj se odehrával „jako“ na pláži. Dva muži hrající pro slabou třicítku lidí předvedli pohybově a vokálně pestrou hodinku. Z celé hry mi nejvíc utkvěla věta:“Je příliš teplo pro zahnízdění.“ (Oba herci totiž ztvárňovali racky.)
Zakořenila mi v hlavě asi proto, že v sále panoval smrtící chlad, neobvyklý pro sobotní podvečer v kulturní sezóně(!) Pro ty, kteří si neuvědomili, že jim stoupá od úst pára a studí je židličky do zadku, vystoupila před vystoupením; nikoliv na podium ale pod podiem; dáma v kožešinové štole. Předem nám poděkovala za případné utrousení nějakých drobných do kasičky a také nám řekla proč je v sále nevlídno. Prý se nekonala myslivecká schůze, za jejímž účelem by byl spuštěn kotel.
Kultury chtivou hrstku lidí to kupodivu neodradilo, naopak stmelilo, protože když jste u sebe blízko – neuniká teplo.
Musím říct, že výjev naboso běhajících mužů měl na hlouček zmrzlých diváků hypnotizující vliv a burácivý potlesk na konci představení určitě nezazněl pouze za účelem záhřát si dlaně či hercům vysmeknout poklonu za houževnatost.
Divadlo skončilo a já byla nadšená, proto jsem místo k východu zamířila k vchodu. Jakýsi muž v davu zahřímal: “Helemese, protiproud!“ I přes časový pres a nepřízeň okolností jsem našla džbánek s cedulkou Děkujeme. Udivilo mně, že je vevnitř jen pět mincí. Vzala jsem kapsu u kabátu a její obsah vysypala do džbánku.
Až později jsem si vzpomněla, že jsem v kapse měla i Tiktak a žeton do nákupního vozíku.
