Položím se do milosrdné náruče spánku

Položím se do milosrdné náruče spánku

kde ve tvých vlasech tymián voní

jen možná pro ni, tu kterou dosud nepoznal

hedvábný šátek odhodil opodál.

Jak na bál půlnoční oblékl se

klusem běžel vstříc černým koním

cloním hvězdnému jasu abys nezahléd´

že v obilí je stvořen zvláštní květ.

Smět na chvíli se položit tak

a jak pták v objetí peří

být ten co věří pohádce o kráse

kdy zlo nakonec zdolá se.

Jsi ďábelský

kouzlo v tobě skví se

v jemné vlnce rtů

kartu divokou jsem sejmula

a smutné skóre je nula.

Ponořím se do láskyplné náruče spánku

tam v mých vlasech voní tymián

už tady pán není

jen pokolení mučedníků

co místo srdce v ruce drží dýku.

Jen lásce dveře otvírám.

Ve své zlobě tak zůstaneš sám.

25.6.2012

Velká miska jahod

Ne náhodou jsem super stěna

bílým akrylem nahozená náhodně

velká miska jahod mně lahodně

potěšila.

Potmě žila jedna myška

kterou děsila obří výška

nového věžáku v Brnu.

I já s ní trnu

díky trnu tomu v oku

v okapi.

Už nesedím na kanapi

už neháčkuju myším bačkůrky

ani okurky nekrouhám

ruku hebkou mám

směji se myším

směji se tmám

ušklebuji se i vám.

Jahody dojídám.

Ponořím se do tvých očí

Ponořím se do tvých očí

a zemřu navždycky

vesnický přízvuk máš

klopýtáš

a nechceš přijmout pomoc.

To moc tě trápí nouze

pouze kůrku chleba mít

ve vodě se utopit

s tebou shnít nechci.

Ačkoliv rehci si hnízdo staví v prázdným křídle střechoví

ne shovívavý-poloslepý jsi svou zlobou

dobou přísnosti nazýváš tento čas

třebaže můj vlas a nahé tělo

s tebou zpívat chce.

Spodnice moje z krajky černé

věrné srdce dál slibovat chce tobě

že ve hrobě sejdem se

i když sejdem sobě nyní z očí.

Jsi netopýr noční.

Tvoje oči, ty nejněžnější na světě

nikdy nebudou mý

protože spíše než slunce polední

vzývají temnotu.

Ne, jemno tu vládnout s tebou nebude

mé rudé rty usnou navždycky

nelidský jsi za pačesy

zahýbal kolesy nesmiřitelnosti.

Srdce mi bije až do krku když slyším že jdeš

nevzhlédneš ale ke mně zlobou zaslepen

ni lepé děvy které klopí oči skromně

nevzbudí v tobě sílu bojovat o mně.

Mne mně

Udeří do dveří

až poštovní schránka svým kovovím

odpoví křehkosti mé schránky

kde v šedém svetru a ramenem ven

kráčel jsi ven otráven.

Něco se děje

nevím zda rdousíš pod proudem tekoucí vody svazek mrkví.

Jen mrtvý ví

kde kotví tvý

lodi.

Shodí z ní korozní ukotvení

tak náhle

že táhle písknu jako pískomil z písku

na slanisku.

Je vně

mně mne kolem kolene.

Vše dožene.

A mně k slzám.

Mlsám je.

Do háje!

13.6.2012

Trojbarevná kočka

Mám pocit že budu psát

akorát dnes.

Na kalhotách s žakárovým vzorem

proběhla dvorem trojbarevná kočka.

Dočkám se sklenky vodky

z fotky směješ se

jako po pěšině tiše

mi píše barvou na záda.

Ve tvaru hada plejáda hvězdokup.

Jako hňup si připadáš

nejsi náš.

běsy máš

v hlavě.

Hravě hrají na housle

nahou slečnu ve sledu důsledků

oblékají do oblak.

Ve stínu stojí vlkodlak.

Zazpívá koledu.

1. 6.6.2012