Hodiny visí na lípě.
Nejlíp je když tikají.
Z ticha jí, dívce plavovlasé
zápasí vnitřní dítě s časem.
Vlasy se vlní po ramenou.
Za kamennou zídkou sedí
šedí zajíci kteří spolu
zvolna rýsují parabolu.
Bez bolu a žalu
na žížalu šlápla náhle
ona táhle vykřikla kvůli tomu
pak vyšel komoří z komory domu.
Zajíci už dokončili práci
za zídkou kdosi lípu kácí
z hodin jenom trosky zbyly
dívku halí opar bílý.
Z oparu se život narodil
vykvetl květy třešní
rozlévá se víno mešní
začíná nová iluze dnešní.
Žádné komentáře:
Okomentovat