Je příliš teplo pro zahnízdění

Minulou sobotu jsme byli na divadelním představení. Rozhodli jsme se tam jet až na cestě tam.

Byla to, jestli jsem to správně pochopila, satira na lidské touhy s trochu antimilitaristickým podtextem. Děj se odehrával „jako“ na pláži. Dva muži hrající pro slabou třicítku lidí předvedli pohybově a vokálně pestrou hodinku. Z celé hry mi nejvíc utkvěla věta:“Je příliš teplo pro zahnízdění.“ (Oba herci totiž ztvárňovali racky.)

Zakořenila mi v hlavě asi proto, že v sále panoval smrtící chlad, neobvyklý pro sobotní podvečer v kulturní sezóně(!) Pro ty, kteří si neuvědomili, že jim stoupá od úst pára a studí je židličky do zadku, vystoupila před vystoupením; nikoliv na podium ale pod podiem; dáma v kožešinové štole. Předem nám poděkovala za případné utrousení nějakých drobných do kasičky a také nám řekla proč je v sále nevlídno. Prý se nekonala myslivecká schůze, za jejímž účelem by byl spuštěn kotel.

Kultury chtivou hrstku lidí to kupodivu neodradilo, naopak stmelilo, protože když jste u sebe blízko – neuniká teplo.

Musím říct, že výjev naboso běhajících mužů měl na hlouček zmrzlých diváků hypnotizující vliv a burácivý potlesk na konci představení určitě nezazněl pouze za účelem záhřát si dlaně či hercům vysmeknout poklonu za houževnatost.

Divadlo skončilo a já byla nadšená, proto jsem místo k východu zamířila k vchodu. Jakýsi muž v davu zahřímal: “Helemese, protiproud!“ I přes časový pres a nepřízeň okolností jsem našla džbánek s cedulkou Děkujeme. Udivilo mně, že je vevnitř jen pět mincí. Vzala jsem kapsu u kabátu a její obsah vysypala do džbánku.

Až později jsem si vzpomněla, že jsem v kapse měla i Tiktak a žeton do nákupního vozíku.