Ponořím se do tvých očí
a zemřu navždycky
vesnický přízvuk máš
klopýtáš
a nechceš přijmout pomoc.
To moc tě trápí nouze
pouze kůrku chleba mít
ve vodě se utopit
s tebou shnít nechci.
Ačkoliv rehci si hnízdo staví v prázdným křídle střechoví
ne shovívavý-poloslepý jsi svou zlobou
dobou přísnosti nazýváš tento čas
třebaže můj vlas a nahé tělo
s tebou zpívat chce.
Spodnice moje z krajky černé
věrné srdce dál slibovat chce tobě
že ve hrobě sejdem se
i když sejdem sobě nyní z očí.
Jsi netopýr noční.
Tvoje oči, ty nejněžnější na světě
nikdy nebudou mý
protože spíše než slunce polední
vzývají temnotu.
Ne, jemno tu vládnout s tebou nebude
mé rudé rty usnou navždycky
nelidský jsi za pačesy
zahýbal kolesy nesmiřitelnosti.
Srdce mi bije až do krku když slyším že jdeš
nevzhlédneš ale ke mně zlobou zaslepen
ni lepé děvy které klopí oči skromně
nevzbudí v tobě sílu bojovat o mně.
Žádné komentáře:
Okomentovat