Ve tvém stínu jako hřích

Mám pocit že se utopím

utopií

už to piji.

Pravda je krutá

že zutá jdu po uhlících

po ulicích

plačící.

Platící jsem

tvář zakrytou ubrusem od marmelády.

Mají rády tebe

tvé srdce a všechno tvoje

i tvou zlobu a jiné hnoje

i znoje

Zlo je v tobě

a malichernost s malým chvostem.

Dost bylo zlostem!

Okolnostem podléháš

dole máš svůj pokoj a cigaretu

a klid.

Co mám dělat

když lapena jsem do tenat

a nemůžu bez tebe být?

Máš nejněžnější oči na světě

na paletě malíře je to med

který ve víře spící

jíš z talíře lžící.

Jsi spící král

a můj pán je žal

ve stínu lampy se komíhal

samý tvar a novotvar

a tvář.

Je žhář zmítaný žárem

s málem se spokojíš

ochoříš.

Uchopíš moji tvář dlaněmi

pak němý mě zlíbáš

skrýváš čelo od sazí.

Odchází nahý

byl drahý.

Zbyl jen pahýl uschlého stromu.

Chci smát se tomu.

Komu uchýlím se v náručí?

I král učí se střelbě

tak střel mě od pasu

nenesu známky zápasu.

Vzdávám se!

Pod pasem kopretiny

to jsou moje stíny

líný jsi je na mně zanechal.

Utíkám znovu v dál.

Kdo líbal kolíbán?

Jenom jeho ústa

tůň to hustá vzrůstá v rákosí

od ucha okusí

sladkost

a hloupost černé tmy.

Pro letmý jejich letní polibek

sto mil bych běžela

a zželelo se ti

mého prokletí.

Dojetím bych běžela ve žloutnoucím hávu

celou velkou slávu

po právu bych smetla.

Potom vzkvetla sama bych

ve tvém stínu jako hřích.

9.7.2012

Sbírka: Je mi ctí, že Vám můžu tykat, pane kocoure.