Druhé zastavení nad maskarony

Od prvního zastavení uběhla dlouhá doba, během níž jsem ale nezahálela. Pomocí různých programů v rámci internetu ale i pochůzkami v terénu, jsem vytipovávala lokality s maskarony, ať už v České republice nebo v některých městech Evropy.

Téma maskaronu je obšírné. Tento prvek se objevuje už na gotických stavbách, kde nejčastěji zdobí klenák nebo patu klenby.

Já se ve svém počínání zaměřuji na maskaron secesní, případně maskaron zdobící budovy neo-slohů, vyskytujících se v období let cca 1890-1905. Můj interes je upoután zejména na mapování maskaronů, ztvárňujících gorgoneion, neboli hlavu medúzy, která má vždy ve tváři děs nebo údiv. Tento typ maskaronu mě fascinuje a jsem pro pořízení jeho fotografie ochotna zdolat i stovky, možná i tisíce kilometrů.

Brno

Zatím nejkrásnější z gorgonů, nebo jiných „udivených“ či „zděšených“  maskaronů jsem objevila v Brně. Prvenství nese Konečného náměstí, na němž stojí slavná budova Tivoli, ale pro mé bádání je zásadní stavba, která je vedle Tivoli jedním z pomyslného trojlístku budov, a to dům na Veveří 537/56. Tato budova od Františka Pawlu (1854-1922) je zdobena nádherně strašlivou gorgonou, která mě velmi oslovuje a děsí zároveň.

Stále a znovu si kladu tutéž otázku. Proč architekt Pawlu zrovna na tento dům, a ne na jiné své realizace, umístil tento prvek? Bylo to přání investora? Měl to být znak jisté honosnosti, či z historie se táhnoucí pohanský zvyk - apotropaion k zastrašování jakýchkoliv nekalých sil, které mohly vstoupit do budovy?

Samotný Tivoli je také nad každým balkonem ozdoben vyděšeným ženským maskaronem, a patří tak mezi mé oblíbené exempláře.

Virtuální procházky nestačí

Byla bych naivní, kdybych se domnívala, že internet, konkrétně aplikace Gogole Earth, v rámci Belgie stránky inventaris.onroerenderfgoed.be, a další zdroje, nahradí vlastní obchůzky po regionu. Jsou ale každopádně dobrým vodítkem, které napoví, kam se při hledání skvostů zaměřit. Při virtuálním procházení měst jsem vyzorovala, že mistrovská díla z výše uvedených let jsou posázena většinou po obvodu železnice, podél průtahů městem, .aj. Art nouveau budovy  často vyrostly v zámožných čtvrtích..

Riga –můj budoucí cíl?

Toto Lotyšské město jsem měla v plánu navštívit. Ani nevím, co přesně mě odradilo od návštěvy města, jenž se pyšní nejkrásnější sbírkou art nouveau budov v Evropě a v roce 1997 bylo vzhledem ke kvalitě a kvantitě této architektury zapsáno do UNESCO.

(en.wikipedia.org).

Samotná přítomnost secesní architektury ale neznamená přítomnost maskaronů.

Po prozkoumání města pomocí dostupných internetových aplikací jsem dospěla k závěru, že by mi co do studia gorgoneionských maskaronů město Riga nedalo žádný velký přínos. Ale mohu se mýlit.

Vzpomínám si na loňskou příhodu z belgických Antverp, kde jsem asi 4 kilometry kráčela v 35 stupňovém vedru za vytipovanou budovou, která, dle informací ze stránky inventaris.onroerenderfgoed.be, měla být posázena medůzovými maskarony. Moje zklamání bylo velké, když jsem až na místě zjistila, že to sice maskarony jsou ale jen ženské. Zklamaná jsem šla do vedlejší uličky, která vedla do jakéhosi parku a tudíž k vítanému ochlazení a osvěžení. Úplnou náhodou jsem zde objevila nádherný secesní apotropaion nade dveřmi ve formě udivené ženské hlavy, lemované dvěma hady, kteří nesou v tlamě jablka.

Nezbývá mi než konstatovat, že člověk nikdy neví, na co krásného narazí.

Belgie x Česko

Při volbě, kam každoročně zamířit, u mě opět vyhrála Belgie, protože mě přitahuje tím, že je trochu „šmrncnutá“ orientální kulturou a taky částečně francouzským stylem života. Odráží se v ní jisté prolínání těchto vlivů, až má člověk pocit, že má celý svět u nohou. A tím nemyslím jen tvář města či jednotlivých budov. Belgická města jsou naplněna duchem svobody, tolerance a chutí do života. Proto jsem se sem rozhodla, už popáté, zamířit.

Miluju pohled na ulici, v níž stojí v naprosté symbióze eklektický dům se secesním a vedle je moderní kostka v závěsu s gotickým kostelem.

Žádné ulice, v nichž se šklebí jeden jako druhý dům s březolitovou omítkou a bachratými trojitými plastovými okny. Brr. To je český kolorit, vzniknuvší 40letou násilnou masáží totalitního režimu v duchu „všechno všem“, „všichni všechno“ a „všichni se budeme mít stejně dobře“, kdy trh neexistoval a byl jen jeden typ kabátu, mixéru i obkladaček. Takže není divu, že naše ulice jsou plné nevkusných, svépomocí vybudovaných vlaštovčích hnízd, které se místo jako architektonicky důmyslné promyšlené skvosty, tváří jako hnisající pupínky na tváři moderní ulice. Tyto bezduché kvádry jsou naším domovem, jsme na ně zvyklí, ale jakmile vyrazíme daleko od domova, uvědomíme si, jak nevkusně a zejména odtrženi od historie, žijeme. Nádherná entrée s prosklenými vyřezávanými dveřmi jsou stržena a nahrazeny luxfery, dvojitá dřevěná okna, nádherně sedící v obličeji útlého domečku jsou vytržena a nahrazena plastovými moderními ohavami.

Historie je učitelka, ale my v Česku k ní nevzhlížíme.

Gent

Cílem mých letošních toulek bude belgický Gent. Toto město je ale co do maskaronů docela chudé, ale to nic nemění na tom, že mě láká už svou výhodnou dostupností z Bruselu a opět typickým mixem kultur. Jako vlámské město už sice více směřuje do holandského stylu a např. s Bruselem nejde srovnávat, ale i tak mě svým duchem zaujalo.

Nejsem jen člověk, který dychtí po tom uvidět a vyfotit gorgoneion, ač jen při této představě mi běhá mráz po zádech. Mám ale také velmi ráda jen tak jít po cizím městě, v ruce mapu, na krku foťák a sledovat detaily. Támhle starý pán čte noviny, opodál před krámkem pes čeká na svého pána, na rohu ulice stojí dvě dámy s jízdními koly a povídají si.

Ráda se nechám unést náladou místa.

Příští povídání bude třeba o zajímavostech z Gentu.

Mějte se krásně

Jiřinka Mignonka