Včerejší návštěva u mají maminky a strýčka byla inspirativní v mnoha směrech. Nasytila jsem ducha i tělo.Byla jsem okouzlena zátiším s jablky, které zdobilo lednici v kuchyni, opodál na stolku, tam kde bývala knihovna, se malé dekorativní dýněčky opíraly jedna o druhou. Na gauču mě zvala ke hře parta starých medvídků a jiných měkkých plašových zvířátek. Na celou tu parádu dopadalo z Hétmanu odpolední sluníčko, a já se zasnila a zavzpomínala na tetičku M. a na krásný prázdniny u ní. Teta byla jedinej člověk, u kterýho jsem jako děcko neplakala a byla hodná. Myslím na ni každý den. Vzpomínali jsme na ni i my, sedíc u stolu, když jsme probírali každodenní starosti a u toho mlsali piškotovou roládu a kafíčko.
K idylce nic nechybělo. Na hůře jsem vyzgréňala aji časopis Vlasta z roku 1977. Genius loci byl dokonalý.
Pochvala od takovýho kritika obzvlášť chutná.....
OdpovědětVymazatJó, tetička, to je kapitola v našem životě...