Probírám se tak starými fotkami a narazila jsem na tuhle. Nevím, který to byl rok, asi 2005 nebo 6.
Byli jsme s přítelem na výletě na Pálavě. Příroda byla krásná, v přívětivém větru poletovali otakárkové fenykloví. Já fotila jako o život, běhala za motýly, prostě krásně strávený den.
Na jedné planině podobné savaně mě napadlo vytvořit fotku lva.
Po krátkém přemlouvání přítel svolil a začal pózovat. Přesně si vybavuji ten bezva pocit, kdy jsem dávala podněty a povely typu: "Zařvi, no pořádně, neboj se, přikrč se, opři se do toho".
Ohromně mě to bavilo. Ještě větší sranda nastala, když se opodál objevili nějací lidé. Přítel se ale styděl a už nechtěl spolupracovat, zato mě, skrytého exhibicionistu, to neodradilo, spíš inspirovalo.
Teď zpětně se zamýšlím nad tím, že by mě taková práce bavila. Je to určitě kumšt a kus pořádné práce, ale také ohromná psina.
Přeju si do budoucna mnoho podobných zážitků a výtvorů.
Těším se na víkend, vyrazím ven a možná narazím na podobnou příležitost.
Krásný podzim
Jirinka Mignonka
Žádné komentáře:
Okomentovat