Rohož

Dnes ráno jsem, jako obvykle, zaspala. Glumi tedy snídala beze mne, ani jí to nevadilo. Zatímco hltala konzervu, já celou dobu stála u skříně s pocitem, že nemám co na sebe. Jelikož už nebyl čas jít po pěkné ale delší cestě, musela jsem čvachtat přes pole. Kroky jsem měla těžké, vratké, jak mi hnědá břečka ulpívala na patách, ale i přesto jsem autobus stihla. Dokonce jsem ještě před vstupem do housenky stihla své bahňáky otřít v trávě.

Jenže.

Přišla jsem do práce , a jako každý den se přezula do polobotky. Blátivky jsem taky tradičně kopla pod stůl. Zanedlouho přišel pán z Loriky. Každých čtrnáct dní nám mění rohož u dveří. Po několika zdvořilostních frázích mi povídá:“dnes vám sem někdo přišel v pěkně zaprasených bagančatech.“

Když přebíral potvrzený dodací list, dodal “Jako kdyby přišel z pole.“