Kerhák
mám ráda toto slovo, které pojmenovává palčivý plevel. Evokuje mi dětství, kdy naši pěstovali přehršle zeleniny, a my všichni za aspoň trochu příznivého počasí žili na zahradě. Nutně tím nemyslím "pracovali", my děti jsme si většinou jen hrály, nebo se snažily pomáhat, ale obvykle z trhání ovoce, vyvážení hnoja králékom, nebo jiných činností byla zábavná hra.
Trhání kerháku byla ale práce úplně, jak tetička říkávala, na drek. Nikdy ho totiž doopravdy nevytrháš. Kerhák je všady. Je horším bráchou ameriky. Amerika se lépe trhá. Peťour navíc oproti kerháku kvete jemnými žlutými kvítky, žel ani do vázy to není. Je to tak akorát slípkám na zobkání.
Kabrňák
no, když jsme byly šikovný, například u toho trhání plevele, řekli nám, že jsme kabrňáci. Mám představu že takový kabrňák je přechod mezi brňákem a kapustňákem. Zkrátka když se překonáš a zvládneš něco, tak jseš machr, neboli kabrňák.
Žádné komentáře:
Okomentovat