Jak jsem dnes seděla v práci, uvědomila jsem si, že každý den, asi kolem půl třetí, se u mě objevuje určitý nervový třes. Dalo by se to specifikovat jako houpání se v rytmu hudby, a to i když mi v práci hudba nehraje.Vždycky to trvá jen asi deset minut, ale stojí to za to.
Náhodní kolemjdoucí se začnou nádherně houpat se mnou.
Na recepci je to věc -řekněme, vítaná a osvěžující, co ale takový kominík? Ten se moc pohupovat nemůže, hned by se sroloval ze střechy na ulici. Na jeho pracovišti by tanec vyděsil okolí dojmem epileptického záchvatu, či jiné zdravotní indispozice. Co ale takový kuchař? Myslím, že ten se může u plotny kroutit až do sytosti.A možná i po sytosti, když se nají. Takový tančící kuchař by byl hezká šou.
Řidič autobusu při práci tančit nemůže, což považuji za nestoudnou diskriminaci.
A co takhle kardiochirurg? Střihnout si valčík u šití je dobrý nápad. Šije steh -ladně tam, ladně zpět.
Vidím myslivce, jak tančí na posedu, a s ním i stádo tančících srn a zvěře.
Všichni tancují! I kuchař, i kominík, i chirurg. Řidič autobusu si podupává do taktu nohou na plynu!
Tanči i ty!
Žádné komentáře:
Okomentovat